autor článku: Mgr. Jaromír Maštera
Tůně (drobné vodní plochy, jezírka) se u nás dělají již nejméně dvě desítky let. Pořád jsme se je ale nenaučili dělat správně.
Málo se inspirujeme přírodou, dělají se chyby, a to jak na začátku při projektování, tak i následně při realizaci.
Foto: Tůň s mělčinami a pozvolnými břehy / Archiv spolku Mokřady z.s.
Základ všeho je, že tůň není jen prostá díra v zemi, jak si bohužel myslí většina projektantů i realizátorů. Někdy se i tímto obyčejným způsobem (prosté vyhloubení) podaří udělat dobrou tůň. Ale jen tehdy, kdy je pro realizaci vybráno místo výrazně zavodněné a s výrazně jílovitou zeminou.
Naším odborníkem na budování tůní je Mgr. Jaromír Maštera, který má přírodu v srdci již od dětství: „Již víc jak 12 let buduji tůně a mokřady, které vrací život tam, kde se pomalu vytrácí.”
Bez čeho to nejde?
Je nutné vždy brát v úvahu zejména konfiguraci terénu, půdní podmínky, odvodnění a stav navazujících ploch. Při realizaci je nutné dobře reagovat na různé problémy a komplikace, které nemusely být zřejmé z prvotního průzkumu lokality. Výběr místa pro tůň a jeho dobrý výchozí průzkum je velmi důležitý.
Důležitá je také práce s vykopanou zeminou, kterou je na mnoha místech dobré až nutné využít pro modelaci zemního valu. Odvoz zeminy v lokalitách bez znečištění a na svazích je chybou, a to jak z pohledu správného fungování tůně, tak i z pohledu biodiverzity (se zeminou odvážíme z lokality i část semenné banky).
Foto: Tůň s mělčinami a pozvolnými břehy / Archiv spolku Mokřady z.s.
Respekt k lokalitě
Tůně musíme navrhnout tak, aby v lokalitě nepůsobily rušivým dojmem (aby sem „zapadly“), a aby co nejlépe fungovaly – tzn. lokalitu zavodňovaly a zvyšovaly zde biodiverzitu. Tůně nadměrně zahloubené, naplněné trvale jen zčásti vodou nebo výrazně velké či na nevhodných místech v krajině nepodporujeme – jejich přínos pro žádoucí zadržení vody v krajině i biodiverzitu je velmi malý až žádný.
Foto: Tvorba menší tůně (zima je vhodná roční doba na hloubení) / archiv ADAPTO.space